SHOWROOM.

Eliška Lhotská své šperky vyrábí již od roku 2013, debutovala s oblíbenou kolekcí NEW ARCHEOLOGY a její kolekce SO získala ocenění akademie a také cenu Czech Grand Design 2019 v kategorii šperk. Hlavní filosofií celé tvorby je konceptuální přístup s ohledem na estetiku a obsah, proto je každá kolekce silně tematizována a má poslání šířit danou myšlenku mezi širokou veřejnost.

Kdo všechno vlastně stojí za značkou Eliška Lhotská? 

Vzhledem k tomu, že mám momentálně ročního chlapečka, jsem musela úplně přehodnotit moje fungování ve značce. Předtím jsem dokázala trávit prací i 16 hodin denně a měla jsem stále potřebu dělat vše a u všeho být. Po 10 letech podnikání jsem si uvědomila, že tento model nefunguje, a to hlavně díky rodině. Povedlo se mi posunout značku tak, že se mohu věnovat výhradně designérské práci, směřování značky a hledání té správné vizuální identity. V současné době mám tedy tým, který mi pomáhá jak s výrobou, organizací, tak i PR. Je to velká úleva a zároveň je to motivační v tom, že vše, co si vymyslím nemusí být realizováno výhradně mnou, protože to se nedalo stíhat, nápadů je i tak stále více než času. Zároveň jsem vděčná, že s přítelem (Ondřej Vicena) jsme ze stejného oboru a péči o dítě i práci se nám díky tomu daří zdravě vyvažovat. Vlastně je to ideální stav, kdy zatím odpočívám u každé této činnosti a užívám si to.

Za každou tvou kolekcí je velice zajímavý příběh, jak bys své dosavadní kolekce popsala? 

Všechny kolekce asi propojuje nějaký silný přetlak vyjádřit se k době, ve které zrovna žijeme. Chlebová kolekce upozorňuje na ztrátu základních hodnot, které jsou spojené se ztrátou víry a chléb je jasný symbol, který tyto hodnoty zastupuje. Je to láska a pokora k životu samotnému. Kolekce So je o ohrožení životních zdrojů. Každým šperkem prochází jakoby kapička vody. Opět má upozornit na to, co je opravdu v životě důležité a vážit si těchto věcí, které již bereme jako samozřejmost. Kolekce Spirit Offline nastavuje zrcadlo negativnímu dopadu na psychiku člověka v soužití s virtuální realitou. Její klady, ale i zápory. Je to připomínka reality.

Proč ses pustila do znovuobnovení právě kolekce Spirit Offline?

Spirit offline: Ressurection je návrat kolekce z roku 2017, která vznikla v opravdu omezené sérii a tehdy jsem v ní dále nepokračovala. Každá nová kolekce totiž s sebou nese nové výzvy, co se týká její výroby. Trvalo mi 4 roky než jsem si v sobě zpracovala výslednou podobu šperků a našla čas se kolekci opět věnovat a vyladit detaily po technické stránce. Navíc téma v tuto dobu více celou společností rezonuje, proto nebude složité přenést její poselství blíže k divákovi nebo nositeli. Vyvrcholením Spirit Offline: Ressurection bude úplně nová kolekce, která bude další reakcí na tuto dobu, hledám zde nějaké propojující prvky a náladu pro tento zvláštní bod nula, ve kterém jsme se ocitli. Snad se podaří a kolekci zrealizuji již tento rok dokud jsou mé pocity aktuální.

Máš nějaký speciální rituál v procesu výroby šperků? 

Rituál při výrobě nových šperků asi nemám, ale dokáži trochu rozpoznat, kdy ke mně přichází něco nové. Než přišla nová kolekce, cítila jsem v sobě opravdu velký neklid, je pro mě nesmírně důležité správné načasování realizace, tak aby to dobře zapadlo do správného kontextu a do období, kdy nejvíce myšlenka rezonuje s danou dobou. Člověk trochu musí myslet dopředu, aby zároveň to, co má rozpracováno stihlo dozrát ve správnou dobu. Mým rituálem před novou kolekcí tedy vlastně je nějaké bilancování a práce na sobě samé, protože zpracovávám pro mě osobně těžká témata, kterými si sama v sobě chci něco uvědomit.

Jaký je tvůj osobní přístup ke šperkům? Máš nějaké, které nesundáváš? 

Mám nějaké šperky po babičce, od kolegyně Nastassie Aleinikavy nebo Janji Prokic. Sama jsem ale šperky příliš nenosila, protože jsem byla stále zalezlá v dílně a tam bylo všude kolem šperků dost, tak jsem asi neměla takovou potřebu, ale těším se, protože i toto se teď mění.

Jak tvoje designérské/řemeslné směrování ovlivnil tvůj otec (designér Zdeněk Lhotský)? 

Spíše celým přístupem k práci než designérsky. Rozhodně mi vštípil jeden důležitý aspekt v podnikání, a to nevzdávat se jen tak, "neposrat" se z toho a ani sám ze sebe. Teď každý vidí, že profesně se realizovat obnáší neustálé překážky, ať už velké nebo malé a když vám někdo předá zkušenost brát tyto překážky jako výzvy, tak se z těch dříve nepříjemných věcí může stát ten pravý pocit žití. Je to další impulz k tomu prožít přítomnost a nečekat na "cíl".